Jak asi víte, současný stav na internetu není zrovna ideální, a “vděčíme” za to především organizacím jako jsou ACTA, SOPA a PIPA. Jen tak pro začátek… To co dělají je vlastně cenzura internetu, a cenzura internetu je v mnoha zemích zakázaná a to právě i v naší, měl by tady být necenzurovaný/”svobodný” internet, takže když internet cenzurují, tak vlastně sami porušují zákon ne?
Opravdu mě zaujal příspěvek jednoho uživatele z ČSFD, Tom Hardy to opravdu vystihnul Tady je odkaz na jeho profil na ČSFD: http://www.csfd.cz/uzivatel/172-tom-hardy/ Tady na jeho příspěvek: http://hardybloguje.blogspot.com/2012/01/tema-boj-proti-piratstvi-aneb-uplne.html
Teď, když mohu mít čisté svědomí že jsem uvedl zdroj, si jeho příspěvek společně vychutnáme ne?
Nedávné haló ohledně uzavření jedné z největších „pirátských“ sítí, stránky Megaupload určené ke sdílení dat, vedlo k nečekaně rychlému sledu událostí. Ve Státech se okamžitě začalo hromadně mazat a jako mávnutím kouzelného proutku se schválila dohoda ACTA, která v boji proti pirátství staví řadu nových zbraní. A bohužel i proti poctivým, kteří za autorská práva ochotně platí.
Napřed ve zkratce, co je ACTA. ACTA je mezinárodní obchodní dohodou, která by měla sloužit k ochraně autorských práv. Měla je klíčové slovo. Je tu vše, co by jeden čekal od idealistického boje: hromadné mazání dat, kontroly na letištích a hranicích, nemožnost kopírovat téměř jakýkoli chráněný autorský obsah. Může to vypadat jako logické vyústění letité války, uchopení celé problematiky je ovšem přinejmenším úsměvné. Již samotná myšlenka, že na základě podezření z držení ilegálního obsahu (hudba, filmy) vám mohou někde prohrabat všechna elektronická zařízení, působí jako špatný vtip. V době, kdy má většina populace elektronické bankovnictví v počítači, o nejrůznějších dalších heslech nemluvě, je podobný přístup zcela jasně nepopiratelným zásahem do soukromí.
A dále. ACTA razí logiku, že prakticky nemá kupující daného autorského díla právo s ním jakkoli dále manipulovat (chápejme zálohovat). V případě hudby jsou bariéry trochu volnější, neboť jde především o média s nějakou ochranou, kterou CD zpravidla nemají. ACTA staví mimo zákon hlavně veškeré programy, které k zálohám slouží. Tudíž máme situaci, kdy kupříkladu vlastníte nějakých 300 originálních DVD a 100 CD, ale místo, abyste si udělali pohodlnou zálohu, musíte ty “vámi žádané” vozit sebou, abyste náhodou neskončili před soudem a neplatili pokutu 10 000 EUR jenom proto, že máte na disku nahrané něco, k čemu podle ACTA nemáte právo (přestože to vlastníte na nosiči). Na to mě napadá jediná právně dostatečně sofistikovaná reakce, která této logice odpovídá: NASRAT! Přijde mi zcela logické, že pokud vlastním nějaké autorské dílo, za které jsem očividně zaplatil, mohu si ho pro své pohodlí předělat do elektronické podoby. Ostatně, je chybou samotných společností, že v moderní době toto svým zákazníkům sami automaticky nenabízí.
Tahle nesmyslná logika omezeného vlastnictví bez možnosti rozšíření (ač čistě pro osobní účely) může lehce vyústit v to, že bude dané dílo vlastníkem jediného člena domácnosti a nikdo jiný ho nebude moci využít. Takto to samozřejmě nyní v ACTA stanové není, ale daná dohoda od toho nemá příliš daleko. A už vidím, jak budu někomu z rodiny vysvětlovat, proč mu nemůžu půjčit DVD.
U filmů však nejde jen o sdílení a stahování z internetu. Tak jednoduché to není a v rámci finanční politiky jde spíše o pohodlnou výmluvu. Původní boj proti kopiím DVD vznikl i kvůli tomu, že lidé raději nakupovali levnější zboží v zahraničí a poté kopírováním obešli regionální uzamčení (což je nyní nelegální činnost). Je pravdou, že nákupem venku podkopávám domácí trh. Jenže… pokud mám možnost v zahraničí koupit za 450 korun 8diskovou blu-ray edici X-menů, zatímco na českém mě bude stát 900 korun a přitom půjde o pouhou 4diskovou edici, co asi udělám? (dvakrát tolik, když poštovné z Británie stojí jednu libru, kdežto běžná šarže českých e-shopů činí 90 korun).
Zdaleka nejšílenější částí ACTA je ovšem to, že je člověk povinen případné porušování práv nahlásit. Myslel jsem, že rok 1989 máme již za sebou. Ale možná se zase bude donášet na sousedy…
Celá dohoda ACTA působí dojmem, že se sešli dva lidé, jeden zhruba věděl, co je internet, druhý měl matnou představou o ilegálním obsahu. Společnými teoretickými silami dali vzniknout školáckému cvičení, které v praxi nemůže fungovat. Praktické využití nových „doporučení“ má asi stejnou hodnotu, jako kdybych já chtěl operovat člověka, protože jsem viděl všechny díly Dr. House.
Poslední bod článku je trojitým pohlavkem samotným společnostem, které hlasitě brečí (a na ACTA mají svůj díl), ale nic užitečného nedělají. Předně jde o samotný nářek českých filmařů/distributorů, že jim ilegální obsah ničí návštěvnost českých filmů. Větší pitomostí je zřejmě jen samotná ACTA. České filmy rozhodně nejsou zájmem pirátů (ostatně, za posledních 10 let vzniklo v České republice asi tak 5 kinoripů a z toho 3 nebyly na cz filmy). Druhý pohlavek patří opět distributorům. Pokud zajímavé filmy uvádějí do kin pouze s dabingem (třeba Piraňa 3D!), přímo tím nabádají k hledání alternativních cest. Třetí pohlavek patří televizím, které si stěžují na hojné stahování zahraničních seriálů, ale na svých stránkách je nenabízí a když ano, tak s neuvěřitelným zpožděním. Nabídněte specializovaný internetový obchod s novými seriály s cz titulky a máme se o čem bavit.
Co mělo být původně bičem na samotné zprostředkovatele se nakonec stává bojem i těch, kteří autorská díla respektují. Bravo. Politika v praxi. Co na to říct – chtěli válku, dáme jim válku.